Norsko 2000 - deník

Norské hory na kolech s CK S.E.N. (19. - 30. července 2000)

Cena: 12.000 Kč, měna: 1 NOK (norská koruna) tj. asi 4,50 Kč

Autobus Karosa s přívěsem na kola průměrné kvality, dva nepříliš ochotní řidiči.

Vedoucí zájezdu: Jan Nešpor, dále Termit a Mechoš

Kamarádi z loňského zájezdu v Dolomitech: David a Michal

 

1. den - středa 19.

V 10 hodin mě odváží Zlatka na Radlickou k místu odjezdu. Setkávám se s kamarády z loňského zájezdu v Madoně, Davidem a Michalem. Nakládají se kola a tašky a asi v 11 hodin vyjíždíme za pochmurného počasí směrem na Teplice, kde přibíráme další tři účastníky, mimo jiné mého sousedícího Honzu Longina.

Jedeme přes Cínovec, Drážďany a Berlín, kde řidič opravuje drobnou závadu na brzdovém systému projevující se nesnesitelným zápachem spáleného obložení již z Prahy. Z Rostocku absolvujeme dvouhodinovou noční plavbu trajektem společnosti Scandilines do Dánska.

 

2. den - čtvrtek 20.

Po průjezdu Dánskem využíváme služeb stejné společnosti k trajektu do Švédska. Počasí se postupně zlepšuje a v norském směru je vidět dokonce modrá obloha. Na hranicích do Norska zastavujeme, fotíme krásný most přes fjord tvořící hranici mezi zmíněnými státy a bereme si první prospekty v místním infocentru.

Asi po půlhodině se vydáváme dále, ale ejhle! Vzápětí nás zastavuje dánský celník a kontroluje obsah zavazadlového prostoru autobusu. Evidentně se mu nezdá množství „pašovaných“ plechovkových piv (povolené množství, jak jsem se později dozvěděl, je 2 litry na osobu) a tak jej nechává vyložit a spočítat. Nestačíme se divit, když je vytaháno z útrob autobusu téměř 40 kartónů po 24 pivech 0,33 l tedy množství,výrazně převyšující povolený limit. Piva jsou zabavena a řešení celého problému se nakonec protahuje na asi 6 hodin, tedy do 18 hodin. Jak se průběžně dozvídáme, byla vyměřena pokuta přes 200 000 Kč, která musí být ihned zaplacena, jinak půjde jeden s řidičů do „báně“. Dlouhými jednáními je nakonec docíleno toho, že se zmíněnému řidiči zadrží pas a při cestě zpět se mu, po uhrazení pokuty, pas zase vrátí.

Čas na hranicích trávíme hlavně procházkami po blízkém okolí a přitom žasneme nad množstvím kvalitních hub typu křemenáčů a hřibů téměř pohádkových rozměrů v přilehlých lesích, které jak se zdá nikdo nesbírá.

Po asi sedmihodinové noční jízdě se ubytováváme ve středním Norsku v kempu Bjorhol poblíž města Dombas ve čtyřmístných chatkách s celkem slušným komfortem: dvěma palandami, televizí, ledničkou, vařičem, malým stolkem a přímotopem.

 

3. den - pátek 21. (na kole: asi 100 km při převýšení 2 000 m)

Asi v 10 hodin, za úplného „azúra“, vyjíždíme autobusem s naloženými koly na první výlet do jakéhosi bývalého vojenského prostoru poblíž města Hjerkinn. Cesta pod vrchol Snohetty (Snoheim) je celkem nudná a připadá nám tak trochu cestu k cementárně. V další části výletu projíždíme údolími pod Snohettou, kde mimo jiné pozorujeme z dálky několik pižmoňů (zvíře přibližně velikosti krávy s dlouhou hnědou srstí), chladících se na zbytcích sněhu. Asi po 65 km se napojujeme na výchozí místo z hlavní silnice, po které se vydáváme zpět do kempu, David a Michal si prodlužují trasu asi o 40 km přejezdem hřebene ke Grymsdalhyttě. Po cestě se svlažuji v jednom s nesčetných jezer (teplota tak do 10 °C) a fotím podivné počínání skupinky mladých lidí, kteří si „staví“ umělé palmy z květináčů naplněných pískem zasunutých do sebe a z papírových listů. Nedá mi to abych si je nevyfotil.

Cesta do kempu je celkem nudná, v protivětru a zápachu projíždějících aut, neobydlenou krajinou spíše pouštního typu. Dále už následuje jen vysprchování ve společných sprchách za 5 NOK, večeře a posléze spánek.

David s Michalem se vracejí za šera zdejších nocí, něco po 23. hodině téměř zcela vyčerpáni…

 

4. den - sobota 22. (na kole: asi 75 km při převýšení 1 300 m)

Počasí se jak se zdá opět vydařilo a my vyjíždíme kolem 9. hodiny na výlet do údolí Romsdallen kolem chaty Grymsdalhytta (994 m n.m.), kde se lehce občerstvujeme z vlastních zásob. Ceny jsou totiž, nejen v těchto oblastech, pro našince jaksi nepřijatelné. Něco k zakousnutí, jako třeba míchané vajíčko nebo karbanátek stojí kolem 60 až 80 norských korun. Myslím, že stojí za pozornost jejich lehký nacionalizmus či co, vyznačující se státní vlajkou vlající u každého většího statku či „hospody“.

Já a Michal se vydáváme od této chaty jižně přes hřeben poněkud kamenitou, ale hezkou cestou k náhornímu jezeru, kde se koupeme, a přes vesnici Hoverdetsetra a Fjellheim kafe se napojujeme na původní cestu z národního parku. Krajina je zde zřejmě nevhodná pro zemědělství a tak všude potkáváme jen pasoucí se stáda ovcí. Dlouhým sjezdem se dostáváme do Dovre a po několika dalších kilometrech zpět do kempu.

Opět následuje očista dočista, večeře, lehká údržba kola a spánek.

 

5. den - neděle 23. (na kole: asi 100 km při převýšení 1560 m)

Dnešní etapa je víceméně spojena s přejezdem do druhého místa ubytování - kempu Gjeljo poblíž města Lom.

Po sbalení všech věcí a naložení do autobusu se za krásného slunečného počasí vydáváme „kolmo“ z kempu přes Dombas a Bøsetrene dlouhým a vysokým přejezdem (asi 900 v. m) do města Vagamo, a po břehu jezera Vågåvatn do hezkého města Lom s několika muzei a dřevěným kostelem (Lomskyrkja) ze 13. století. Po návštěvě informačního centra a nabrání duševní potravy se vydávám dále po břehu jezera do kempu Gjeljo, kde zkouším koupelí chladnost vod zmíněného jezera. Zanedlouho přijíždí autobus s věcmi a tak se ubytováváme a pro změnu si dopřáváme potravy ve formě večeře. Chatky jsou vybaveny stejným komfortem jako předchozí, pouze bez televize, která však příliš nechybí.

 

6. den - pondělí 24. (pěšky: asi 15 km při převýšení 1 000 m)

Tentokrát je v plánu etapa převážně pěšácká, a to výstup na Fannaråken ve výšce 1990 m nad mořem. Ráno se obloha sice lehce mračí, ale ve víře ve zlepšení se po odjezdu z kempu asi v 9 hodin autobusem přemisťujeme na parkoviště pod Fannaråkenem v nadmořské výšce asi 1 000 m. Někteří účastníci se bez pěšího výstupu vydávají na kolech hned na zpáteční asi čtyřicetikilometrovou cestu do kempu, ostatní čeká pěší přiblížení údolím pod horu a následný výstup po kamenité stezce až na vrchol. Cestou se počasí částečně vylepšuje a otevírají se krásné výhledy na Lustrafjord a ledovcová jezera. Po výstupu až k vrcholové chatě nebe dokonce asi na půl minuty zblankytní a tak je k radosti všech zúčastněných umožněn i krásný, ale krátký pohled z vrcholu.

Pár lidí se vydává po sestupu z hory na zpáteční cestu na kole, mě však zlobí achylovka a tak jedu domů s ostatními autobusem. Jak sjíždíme k jezeru Vågåvatn obloha tmavne a zanedlouho se spouští silný déšť. Mí chatkoví kolegové přijíždějí asi za půl hodiny promoklí na kost. Ostatním vyráží naproti autobus.

 

7.den - úterý 25. (na kole: asi 35 km při převýšení 600 m)

Dnes je avizovaný poněkud odpočinkovější program spojený s přejezdem do třetího místa ubytování v blízkosti vesničky Randsverk. Ráno se balíme a opouštíme kemp v plném počtu směrem do údolí Breidalen abychom zdolali, většina na kolech a unavený zbytek autobusem, vrchol Dalsniba (1 476 m n. m.) s vyhlídkou na fjord Geiranger. Výjezd po serpentinách silnice má převýšení asi 600 m a slouží nejen místním pro otestování kondice. Dojíždím na vrchol jako druhý za Davidem v čase lehce pod 32 minut. Na vrcholu se otevírá krásné panorama se zmíněným fjordem a klikatící se silničkou od něj. Jsme uneseni a pořizujeme několik fotek. S kolem, bez něj, všichni s koly a podobně. Focení scenérií neustává ani při sjíždění dolů a dokonce jsou pořízeny i záběry koupajících se některých jedinců (Michal) u ledových ker blízkého jezera.

Následuje celkem nudný přejezd po hlavní komunikaci k parkovišti Grotli, kde na nás už čeká autobus. S ním všichni odjíždíme zpět přes Lom do místa našeho nového ubytování. Cestou ještě zastavujeme u tak zvaných „hrnců“, které se vytváří ve dně divoké řeky poté, co silný proud vody naráží na přírodní nerovnosti. Voda v řekách je tady studená 4 až 6 °C a tak ji přilehlý kemp pro napájení malého koupaliště ohřívá ve slunečních kolektorech.

Protože Náš kemp v Randsverku je obýván kromě nás i českou cestovní kanceláří Sport-S zabývající se raftováním, projevili o její služby zájem i někteří účastníci našeho zájezdu. Jestli to vyjde, mohou si pozítří (za 750 Kč + 20 NOK na osobu) sjet s instruktorem část řeky Sjoa

 

8. den - středa 26. (na kole: asi 90 km při převýšení 700 m, pěšky: asi 10 km při převýšení 800 m)

Ráno vyrážíme na údajně nejhezčí hřebenovou tůrou v Evropě. Počasí sice ještě trochu pozlobuje, ale přesto nepřestáváme doufat, že se dnešní „zlatý hřeb“vydaří. Ujíždíme po jedenapadesátce směrem na Gjendesheim výchozí to bod „hřebenovky“ Bessegen. V dolních partiích výstupu je ještě celkem „viditelno“, nahoře na hřebeni však mlha houstne a zanedlouho se přidává i jemný déšť. Jediné co je vidět je jakási měsíční krajina tvořená menšími i většími kameny. Shodujeme se v názoru, že by se tady dobře točily filmy jako „Mars útočí“ nebo „Total recal“. Každopádně to co zatím vidíme má k hezké, natož pak nejkrásnější hřebenové tůře hodně daleko. Nicméně se počasí po poledni vybírá a nám se otevírají již hezčí a mnohdy i krásné pohledy na okolní jezera a hory se sněhovými poli.

To už ale jako vrcholová dvojka míříme s Davidem dolů k autobusu abychom pokračovali na kolech údolím řeky Sjoa, projet si trochu krásné lesy v jejím okolí. Cestou potkáváme tři české cestovní kanceláře jak skrytě táboří na divokých tábořištích v blízkosti této řeky. Ve dvou případech se jedná o raftaře a v jednom o cyklisty. Zdravíme všechny z radosti, že vidíme krajany, odpovědí se nám však dostává jen zřídka. U vesničky Kruke přejíždíme řeku po mostě a vracíme se táhlým stoupáním po dvěstěpadesátsedmičce zpět do kempu.

Noha mě pořád zlobí a tak chladím ji a ohřívám večeři po náročném dni.

 

9. den - čtvrtek 27. (na kole: asi 75 km při převýšení 900 m, pěšky: asi 15 km při převýšení 1 100 m)

Dnes se někteří chystají zdolat nejvyšší horu Skandinávie Glittertind (2 464 m n. m.). Já se zpočátku necítím hlavně proto, že nemám odpovídající obuv, ale poté co vystoupám „kolmo“, po raním zaspání, 36kilometrovým výjezdem s převýšením asi 700 m k výhledu a výchozímu to bodu výstupu, k chatě Glitterheim, neodolám a rozhodnu se, k nevoli vedoucích, zdolat tuto krásnou horu v cyklistických tretrách. Počasí je totiž už od rána zase výtečné a tak předpokládám, že ani nahoře nemůže být avizované nehostinno. Výstup je sice poněkud obtížnější hlavně kvůli kamennému poli z velkých špičatých šutrů, ale asi po hodině a půl se ocitám na kraji sněhoviska v asi 2 200 m n. m. Průchod sněhoviskem je proti očekávání celkem snadný a tak jsem asi po půlhodině na samém vrcholu Skandinávie. Viditelnost je výtečná a rozhled skutečně stojí za to! Udělám vrcholové foto a posléze i několik dalších, když se vydám ještě o něco dál, abych mohl pohlédnout do bočního údolí.

Sestup je také docela snadný i když mi boty poněkud navlhly a kamení je zrádné. Po cestě navazuji řeč se dvěma skupinkami Švédů a stejně tak u spodní chaty v Glitterheimu radím třem cyklistům Švédům některé již projeté cyklotrasy. Cesta zpět do kempu je sice z kopce, ale značný protivítr spíš mluví o opaku. Nicméně vede  krásným údolím řeky s výhledy na okolní kopce a to vše podkreslují třeba stáda bílých koní, které jsem už fotil při cestě nahoru.

Michal a ještě jeden chlapík z našeho zájezdu dnes úspěšně absolvovali nejprve úvodní kurz a potom již naostro asi hodinové raftování na řece Sjoa. „Necvakli“ se ani nenastaly jiné komplikace, takže úplná spokojenost.

 

10. den - pátek 28.

Časně ráno balíme a ve třičtvrtě na osm se loučíme s přírodní rezervací Jotunhaimen a vyjíždíme směrem k hlavnímu městu Norska Oslu. Po dlouhé cestě jsme konečně v metropoli a jako první nás čeká návštěva Amundsenova muzea Framu. Jako další navštěvujeme známý Frognerův park s nesčetnými sousošími a plastikami a posléze přejíždíme na prohlídku centra města, kde utrácíme poslední „šušníky“. K večeru opouštíme „úzlů“ tunelem pod zálivem a míříme kousek za Norsko-švédskou hranici, kde jsme ubytováni v kempu v chatkách typu „psí bouda“. Mezitím si jeden z řidičů ještě úspěšně vyzvedl svůj zadržený pas a tak nic nebrání návratu do Česka. Všichni jsme v údivu, když vidíme ve Švédsku promočenou, rozbahněnou krajinu po údajných dlouhotrvajících deštích hlavně proto, že o kousek dále severněji bylo tak krásné počasí. Po večeři ohřáté na vlastních vařičích a kávě s piškotem v místním občerstvení uleháme do pohodlných postelí.

 

11. den - sobota 29.

Ráno na osmou balíme a pokračujeme k trajektu do Dánska, projíždíme Dánskem a k večeru přeplouváme na náš kontinent. Z Rostocku je cesta už celkem poklidná, i přes značně hrbolaté „východoněmecké“ dálnice, hlavně proto, že opět ulehám na karimatku do uličky v autobuse a spokojeně usínám.

 

12. den - neděle 30.

Za úsvitu projíždíme Cínovcem do Čech, následuje vyložení třech účastníků v Teplicích a kolem deváté nás už vítá Praha…