Informace o mně

Začínal jsem na starém silničním Favoritu, stále více mě však lákaly vyjížďky do přírody, do terénu. Socialistická technika však na takovou zátěž nebyla stavěná. Praskaly dráty, ulamovaly se šlapky, vyžvejkávaly klínky...

V roce 1990 jsem si tedy pořídil své první horské kolo značky Anlen. Byl to nepříliš lehký ocelový rám, vybavený však velmi kvaliními komponenty Shimano s na tehdejší dobu naprosto převratným a přesným řazením Rapidfire se sedmikolečkem vzadu a už tenkrát třemi plackami vpředu. Špalíkové brzdy Canteliver byly z podobné říše snů oproti spíše symbolickým brzdám na postarším Favoritu.

Toto kolo mám jako vzpomínku dodnes, odjezdil jsem na něm spoustu dovolených a zúčastnil se prvních, teprve rodících se terénních cyklomaratonů.

S příchodem celoodpružených kol jsem pak v roce 2000 neodolal a zakoupil v té době top model špičkové americké průkopnické a dnes kultovní firmy Cannondale. V té době teprve začínaly kotoučové brzdy a ty, kterými byl tento model vybaven byly navíc kapalinové! Rám z duralu a plynokapalinové pérování vzadu i vepředu. No prostě sen, navíc o polovinu lehčí než předchozí Anlen.

I když názory tzv. puristů vyznávajících klasiku, tedy kola s pevnou zadní stavbou, budou asi odlišné, jízda na „celopéru“ je naprosto o něčem jiném. Je to jak spát na prkenné podlaze nebo v postýlce s měkoučkou matrací. Najednou člověk zjistí, že ujede mnohem větší vzdálenosti s menší únavou, ve větší pohodě a v konečném důsledku s větší radostí a v lepších časech. Celopéro má i lepší a bezpečnější jízdní vlastnosti a ostatně i chování v prudkých výjezdech a náročných sjezdech je jistější. Jsem v tomto směru naprosto okouzlen současnou technikou a užívám si každou chvilku v její společnosti...